Autojournal.cz

TEST Lexus CT 200h F SPORT – Paralympionik

23. 6. 2012 • Lexus, Novinky, Testy

Tímto nadpisem nechci nikoho pobouřit, a v žádném případě nechci nijak shazovat výkony sportovců v jakémkoliv odvětví sportu s jakýmkoliv omezením. Jde mi o to naznačit, jak se dá brát Lexus CT 200h F SPORT v úvahu. Hodně sebevědomé označení napovídá, že by mělo jít o sportovní model této prémiové značky. Avšak ihned při první pohledu na papírové hodnoty a parametry vozu je každému jasné, že tento sportovec má vážné handicapy, které mu budou bránit postavit se sportovním modelům konkurenčních značek. Proto tento nadpis. A tak je potřeba se na Lexus dívat jiným pohledem, tím správným, který se naopak pokusí vyzvednout pravé kvality tohoto vozu.

Ve skutečnosti se totiž nejedná o žádný vrcholný sportovní model, takže na to, že budete s Lexusem prohánět Golfy GTI nebo BMW 135i a ostatní silné verze konkurentů nižší střední třídy, rychle zapomeňte. Jde totiž pouze o paket F SPORT, který s sebou nese převážně vzhledové změny a tužší nastavení podvozku, ale pod kapotou je pořád stejný hybridní pohon známý z původní verze CT 200h i s identickým výkonem. F SPORT je zkrátka pro ty, co se chtějí ještě o trochu více odlišit, přestože samotná základní verze tohoto modelu rozhodně žádná tuctovka není. Nicméně katalogové tvrzení Lexusu o „mimořádně vzrušujícím zážitku z jízdy“ není jen hodně optimistické, ale je potřeba ho brát s velkou rezervou.

Sportovněji tvarovaný přední nárazník s výraznějšími bočními okraji, ostré hrany světlometů a voštinové mřížky v otvorech pro přívod chladícího vzduchu dodávají přídi ještě dynamičtější dojem oproti standardnímu CT 200h. V zadní části přibyl difuzor a střešní spoiler byl zvětšen kvůli zlepšení aerodynamické výkonnosti. Tmavá 17″ kola jsou sice pěkná, ale pořád hodně zalezlá do baculatých blatníků. Auto by si v F SPORT paketu zasloužilo klidně i 18″ kola, která by celkový vzhled posunula ještě o něco výše, ale chápu, že kvůli zachování ekonomičnosti modelu jsou sedmnáctky rozumnější. Celkově se design exteriéru povedl a může se směle řadit k těm nejlepším ve své třídě.

S kvalitou interiéru jsme byli v redakci spokojeni už u původního CT 200h, a F SPORTu ještě přidává na atraktivitě volant obšitý perforovanou kůží s tlustým věncem, černá kožená sedadla s bílou perforací a dobrým bočním vedením, hliníkové pedály, černé čalounění stropu a karbonové obložení. Velmi příjemný je nízký posaz s dobrým výhledem na všechny strany. Společně s nízko položenou, přehlednou a dobře provedenou palubní deskou navozuje útulný dojem a řidič se za volantem cítí opravdu dobře. Tlačítky na levé straně volantu se ovládá audio, na pravé zase palubní počítač a případně telefon. Tempomat je ovládaný páčkou pod volantem. Palubní desce vévodí výklopný barevný LCD displej s možností polohování, na kterém se, mimo jiné, zobrazuje parkovací kamera. Snadný pohyb po jeho pracovní ploše zajišťuje joystick Remote Touch, jehož ovládání je pohodlné a dá se přirovnat k ovládání myši počítače. Volič automatické převodovky je docela nezvyklý i netradičně umístěný, nicméně jeho ovládání je naprosto bezproblémové a sžil jsem se s ním okamžitě. I ostatní ovládací prvky jsou snadno pochopitelné a intuitivní, bez nutnosti zkoušení nebo listování manuálem. V oblasti loktů má CT dostatek místa, snad jen elektrické ovládání oken a zrcátek by mohlo být umístěno o něco blíže. Zadní dveře se nedají otevírat v dostatečném úhlu, a tak není přístup na zadní sedadla úplně pohodlný. Za vinu to má i malé vykrojení zadních dveří v dolní části vozu. Symbolické prostřední místo na zadních sedadlech přímo vybízí k doporučení přepravy pouze dvou osob, a to obzvlášť u delších tras. Objem zavazadlového prostoru je 275 litrů, což není vůbec oslnivá hodnota. Tomuto nedostatku lehce pomáhá dobrý přístup do zavazadelníku a dobře obestavěný prostor.

CT 200h F SPORT je tedy stejně jako klasická verze poháněn benzinovou atmosférou o objemu 1.8 litru s výkonem 73 kW a Atkinsonovým cyklem. S tímto agregátem spolupracuje dvojice elektromotorů, z nichž jeden slouží k dobíjení baterie a startování benzinového motoru, druhý s výkonem 60 kW a kroutícím momentem 207 Nm pak slouží přímo k pohonu vozidla, a to buď v součinnosti se spalovacím motorem, nebo samostatně. Hybridní soustava má výsledný kombinovaný výkon 100 kW, který už na papíře při hmotnosti 1410 kg žádnou velkou dynamiku nezaručí a v praxi tomu není jinak. Za vinu to má především bezstupňová převodovka e-CVT s dvojicí planetových převodů, pracující na principu variátoru. Ne že by bylo 100 kW až tak málo, ale když auto při zrychlování točí pořád stejně otáček, tak pocitově prostě nejede. Ale když člověk nad jízdním projevem přivře oči a soustředí se na jízdu samotnou, tak tu určitá dynamika opravdu je. Pokud budete jezdit klidně a plynule, dá se s autem dosáhnout spotřeby pod 5 l/100 km. Pokud naopak budete chtít dostát sportovního názvu tohoto modelu, budete se pohybovat nejníže kolem 7 l/100 km, ale v tomto případě není takový styl jízdy úplně na místě.

Vůz nabízí čtyři jízdní režimy a to ECO, NORMAL, SPORT a EV – Electric Vehicle. EV režim je určen do města na rozjezdy vozu a při dostatečně nabitém akumulátoru si plně elektrický provoz můžete „užívat“ do rychlosti 45km/h, takže je pro nízkou spotřebu velkým přínosem. Oproti tomu u režimu ECO tak nějak postrádám smysl, protože jeho jediný přínos oproti režimu NORMAL je snížení výkonu klimatizace. K čemu to? Když už chci za každou cenu šetřit palivo, tak je podle mě jednodušší tu klimatizaci vypnout úplně, než zbytečným jízdním režimem snižovat její výkon. V režimu NORMAL při klidné jízdě je auto kultivované a krásně tiché díky zakrytovanému podvozku a velmi nízké hodnotě aerodynamického koeficientu 0,29. Řízení je pro snadnou manévrovatelnost přeposilované. Brzdy mají dobrou účinnost, ale poněkud tupý nástup, který jsem si zdůvodňoval zapínáním rekuperačního systému při brždění, čímž se dobíjí akumulátor. Na rozbitých okreskách, nebo uskákané D1 by mohl být podvozek pohodlnější, ale jak už bylo zmíněno, v paketu F SPORT má tužší nastavení.

Většinu režimů jsme vyzkoušeli, zbývá tedy poslední a to SPORT. Přepnutí do tohoto režimu okamžitě poznáte na přístrojové desce, kde se modré osvětlení změní na červené a ukazatel hospodárnosti se přepne na poctivý otáčkoměr. I změny v ovládání vozu jsou patrné. Kromě lepší odezvy na plyn se zvýší napětí napájení elektromotoru z akumulátoru pro lepší využití výkonu a velmi příjemně ztuhne i řízení, což ho samozřejmě zpřesní. Teď už je dynamika vozu znatelnější, ale stále se v žádném případě nejedná o nabroušený hot-hatch, protože převodovka e-CVT prostě nedovolí opravdové sportovní zacházení. Na to jsou její reakce moc pomalé, vlažné a v utažených zatáčkách se Vám na výjezdu nedostane potřebného výkonu. Autu moc nesedí ani zábavné uskákané okresky, a to bohužel jen kvůli nastavení řízení stability vozidla VSC. V režimu SPORT by se sice jeho charakteristika měla upravit, ale stále zasahuje moc brzo, vypnout nejde, a přitom podvozek by měl na mnohem víc, než mu stabilizace dovolí, a to je velká škoda. A pokud Vás náhodou napadne si auto do zatáčky rozhodit, zasáhne naprosto nesmyslným způsobem, hodně vůz zpomalí a v konečném důsledku ho rozhodí více, než kdyby nechala řízení na Vás. Tohle je po převodovce druhý největší nedostatek pro sportovní zacházení, ale z těch zásadnějších také poslední.

Na druhou stranu tady zacházím do situací, pro které model CT 200h F SPORT v Lexusu vůbec nepřipravovali. Jeho pravé přednosti se projeví při plynulé jízdě po kvalitních cestách. Zde už povolí uzdu i stabilizace a můžete si užívat sportovního podvozku a dobrého „gripu“ při rychlých průjezdech zatáčkami, protože když auto neodskakuje, zůstává i ona hodně dlouho v klidu. Tohle sedí Lexusu výborně. Netrhá ruce zdrcujícím zrychlením, ale zase nemusíte do zatáček přehnaně dobržďovat, můžete jezdit velmi svižně, a to všechno s opravdu přijatelnou spotřebou. Snad jen ta cena by mohla být o něco přijatelnější, přestože se jedná o kvalitně zpracovaný vůz s dobrou výbavou.

Plusy

• vzhled
• spotřeba paliva při klidné jízdě
• kvalitní provedení interiéru
• ergonomie, špičkový volant
• jízdní schopnosti podvozku
• jízda na kvalitním povrchu
• tichý projev

Minusy

• nedostatečný výkon ve vyšších rychlostech
• podprůměrný objem zavazadlového prostoru
• chybí “trojblik”
• cena

Technické údaje

« BMW M5 a M6 naposledy s manuálem Pagani Zonda R Evo zachycena na videu »